Klíčení semínek – cesta ke zdraví

Naši předkové nebyli hloupí, neměli sice k dispozici moderní přístroje, ale naslouchali svému vnitřnímu hlasu mnohem více, než my dnes. Znali proces nakličování semen a dobře si uvědomovali zdravotní přínos tohoto přirozeného přírodního fenoménu. Naklíčené potraviny byly součástí jejich jídelníčku a my se dnes snažíme tomuto stavu přiblížit alespoň v domácnostech vybavených špičkovými spotřebiči, mezi nimiž bude na kuchyňské lince i nakličovací sada misek či sklenic poskytovat cenné živiny z procesu klíčení semínek obilovin, zeleniny a luštěnin.

semínka řeřichy

Co možná nevíte

Zpracování obilovin na výrobu pečiva je v současné době v rozporu s přírodními zákony. Proč? V dávných dobách lidé při sklizni obilí nikam nepospíchali a využívali mnohem více svou intuici. Úroda se na poli nejprve pokosila, celé obilné stvoly se svazovaly do snopů a ty se pak ukládaly do tzv. mandelů. V jednom panáku bylo uloženo přibližně 15 snopů pšenice, žita, ovsa nebo ječmene. Panáky pak zůstaly na poli ještě nějaký čas, v té době na zrno působila vlhkost, kterou semínka do sebe natahovala z vlhkých klasů, a začal v nich proces klíčení.

Tím se zmnohonásobilo množství cenných enzymů pro deaktivaci kyseliny fytové, jež má za následek blokování vstřebávání potřebných živin (minerálů a stopových prvků).

řeřicha setá

Teprve po určité době se obiloviny mlátily cepy a ukládaly do sýpek a dále zpracovávaly na mouku v mlýnech A dnes? Moderní zemědělské stroje na poli při sklizni useknou vysušený klas, zrno odpadne do sběrné nádoby, okamžitě se odveze do skladu (sýpky) a tam je chráněno před vlhkostí v suchém prostředí. Tím ovšem enzymatická aktivita neproběhne, ze zrn se vyrobí mouka a výsledkem je pečivo hůře stravitelné a tím pádem obtížněji využitelné pro náš organismus, co se týče živin. Přispěje k tomu také proces vymílání, kdy bílá mouka neobsahuje téměř žádné minerály, pouze proteiny a sacharidy.