Mobilní telefon je pro dnešní učitele to, co pro učitele před dvaceti lety byla psaníčka nebo námořní bitvy. Něco, čemu studenti v hodinách věnují více pozornosti, než by měli, a kvůli čemu jim nezbývá čas na učení. Jenže zatímco u psaníček stačilo vzkaz zabavit, a u námořních bitev kantor vyučující provinilce prostě rozsadil. Jak to ale udělat s mobilními telefony? Ještě před deseti lety je učitel v klidu zabavil. Většina dětí měla starou Nokii po rodičích nebo podobný, nepříliš drahý, ale odolný telefon. Dnes je situace jiná. Nejeden žák má přístroj, který se cenou blíží polovině učitelského platu, a který se rozbije v momentě, kdy se na něj křivě podíváte. Přesto i dnes mnoho vyučujících telefony zabavuje. Mají na to ale právo? A když se něco stane, kdo je za to zodpovědný?

Z pohledu žáků je odebrání telefonu výrazným zásahem do soukromí. Před deseti lety jsme na telefonu měli tak maximálně textové zprávy. Ty nejpokročilejší telefony uměly malé, nekvalitní obrázky, a nahrát je na web by zabralo přinejmenším půl hodiny. A i kdyby, uvidí je maximálně pár lidí. Dnes je to úplně jinak. Mobilní telefony jsou pokladnicí našeho soukromí. Máme tam i velmi privátní informace, detailní fotky a hromadu soukromých informací. A k tomu, aby se dostaly na net a viděly je tisíce lidí, stačí jedno nešikovné kliknutí. Jeden zvědavý profesor může tak skutečně vážně ovlivnit studentský život. Takže z tohoto pohledu by zabavování studentských telefonů mělo skončit.

Učitelé se asi nejvíce obávají videí a nelichotivých fotografií. Ty už v minulosti napáchaly dost škody. A pocit, že vás půlka třídy neposlouchá, také není nic moc. Proto se snaží používání telefonů ve třídě omezit za každou cenu, i za cenu odebírání. Na argument, že je to zásah do soukromí, odpovídají tím, že telefon stačí před odevzdáním vypnout. A co se týče debat o zodpovědnosti za škodu, většina škol má ve školním řádu pravidlo, že student nemá do školy nosit cennosti, tedy ani drahý telefon. Nerozdmychává takové kličkování ale zbytečný poziční boj mezi studenty a jejich učiteli?
 
Kompromisem by mohlo být motivování žáků k tomu, aby se telefonu vzdali dobrovolně. Někteří profesoři to řeší tak, že svým žákům nabízejí nabíječky. Student si telefon dobije, a v hodině s ním neruší. Výhra pro všechny.