Není pochyb o tom, že v domě máme spoustu nejrůznějších povrchů. A každý z nich vyžaduje poněkud jiný způsob údržby. Jedním z příkladů může být i dlažba. O co se jedná? Zjednodušeně se jedná o dlaždice, které jsou poskládány těsně vedle sebe, často i do nejrůznějších obrazců, a navzájem spojeny. Zní to jednoduše, že? Realita je však poněkud jiná.

Dlažba totiž může být jak vnitřní tak venkovní, a každá z nich je z jiného materiálu a vyžaduje jiný druh péče. Zatímco ty vnitřní jsou často tvořeny keramikou, což je povrch, který obvykle stačí občas otřít a snadno se udržuje, ty venkovní tvoří nejčastěji beton či cihla. Zde je celý proces složitější. Obvykle je potřeba prudké ostříkání vodou a drhnutí za pomoci speciálního saponátu.

Ovšem to není vše, co čištění dlažby, ať už vnitřní či venkovní, vyžaduje. Výše uvedené věci totiž ani zdaleka nejsou ty nejproblematičtější. Tou největší překážkou jsou totiž spáry mezi jednotlivými dlaždicemi. Na nich se drží nejvíce špíny a jedná se také o nejproblematičtější partii, co se čištění týče. Jak to?

Nejprve si musíme uvědomit, z čeho jsou vlastně vyrobeny. U venkovního typu se jedná z velké části o cement či beton, který je však náchylný k zvětrávání a jeho čištění je komplikované. Když k tomu navíc přidáme fakt, že má pouze malé, úzké plochy, pak vidíme, jaký to představuje problém.

Pokud jde o vnitřní typ, pak zde se jedná o speciální lepidlo na dlaždice. To je však svou strukturou podobné cementu či betonu, ač se ani zdaleka tolik nedrolí. Pokud je však tato dlažba umístěna v koupelně, velmi často se právě na těchto plochách tvoří vodní kámen, kterého je obtížné se zbavit.

Vzhledem k výše uvedenému pak není divu, že je čištění prostor mezi jednotlivými dlaždičkami většinou lidí poměrně zanedbáváno. To však může vést v budoucnu k problémům, jako je u vnitřního typu například hniloba, ale i jiné. Proto není vůbec na škodu provádět úklid důkladně.