Je známou věcí, že umělce nemůžete do umění nutit, pokud to uděláte, vytvoří sice něco, avšak nebude v tom on. Nebude to takové, jaké by to mohlo být, kdyby to udělal sám od sebe. A to je důvod, proč by nikdy nikdo, neměl nikoho nutit tvořit něco kreativního, pokud chce dobrý výsledek, který vychází z toho člověka a ne jen takový, který vznikl z donucení.

My jak umělci

To, co platí pro ostatní, platí i pro nás samé. Stejně jako byste neměli nutit ostatní něco vytvářet, neměli byste nutit ani sebe. Zkrátka a dobře, pokud chceme tvořit, měli bychom tvořit a pokud do toho nemáme chuť, nebo nás to přestane bavit, měli bychom prostě přestat. Tam kde jsme, třeba i těsně před dokončením. Odložit to na jindy, až přijde nálada to dodělat, až nás to zase bude bavit. Jen tehdy, když se při vyrábění a tvoření cítíme dobře, je to ten správný čas, kdy dáme vzniknout něčemu krásnému.

Naše umění

Věděli jste, že dva lidé nenakreslí stejnou čáru? Je to stejné jako otisky prstů, nebo obraz sítnice. Každý je originální, ať už se mu to líbí nebo ne. V každém z nás je kousek umělce a u každého se projevuje trošičku jinak. Někdo maluje již namalované a kreslí podle toho, co již nakresleno bylo. Někdo jiný třeba vytváří něco svého a do soch vkládá kousky sebe. Jsou lidé, kteří tvoří, aby si vybili špatnou náladu, a jejich díla jsou depresivní, ale často i veselá a vlídná. Ti, kteří kreslí pro ostatní, ukládají do svých výtvorů obraz vztahu, který mají s danou osobou. Stejně jako když dva zamilovaní vyryjí do vlakové zastávky svá jména a srdíčko. Stejně, jako když sprejer ztvární kousek sebe na zeď. To co vyrábíme je odrazem nás samých a možná i proto to, co vyrobíme, se nám nemusí vždy líbit.

Naše tvorba

Ať už tedy tvoříme z jakéhokoli důvodu, předtím než začneme, bychom si měli vybrat materiál, který je nám blízký. Papír, hlína, sklo, sníh, těsto, voda nebo cokoli jiného. Můžeme smíchat i všechno dohromady. Když tvoříme pro někoho, vybíráme přirozeně to, co je blízké nám oběma, ať už motivem, nebo materiálem a výsledek může být mnohdy ohromující.

Někdo tvoření nenávidí a někdo miluje. My už ale víme, že bychom měli dělat především to, co nás naplňuje a svým krásným způsobem povznáší na duchu.